Toskánsko 2005

V září 2005 jsme se rozhodli zajet s rodinou na týden autem do Itálie. Od začátku jsme měli vcelku jasno kam jet - západní pobřeží Itálie, někde naproti ostrovu Elba, čili Toskánsko. Jelikož jsme do poslední chvíle nevěděli přesný termín odjezdu, který byl nakonec po několika přesunech staven na 23.9., navšívil jsem týden před odjezdem postupně většinu poboček cestovních kanceláří v Ostravě v bláhovém domění, že nebude problém zajistit ubytování v apartmánu, navíc na konci sezóny. Po návštěvě několika poboček blíže nejmenovaných cestovních kanceláří a agentur jsem začínal tušit, že to nebude tak jednoduché. Pokud vůbec nějaké ubytování v Itálii bylo k dispozici, pak na jadranském pobřeží a z navštívených nikdo nejevil sebemenší zájem ubytování zajistit nebo se o to alespoň pokusit. Velké cestovní kanceláře prodávají zájezdy jako rohlíky (máme-nemáme), menší cestovní kanceláře a cestovní agentury nabízejí omezený sortiment lastminutových zájezdů, přes všechnu snahu se mi ale nepovedlo sehnat ubytování prostřednictvím českých cestovních kanceláří a agentur. Vyjma cestovní kanceláře Invia bych charakterizoval přístup prodejců jako chladný nezájem. Přece jenom se nám nechce jet takovou dálku bez zajištěného ubytování, italsky nikdo z nás neumí a ráno po procestované noci se nám nechce na místě shánět ubytování. Následuje důkladné prohlednání internetu a poslední pokus zajistit ubytování přes agenturu Dojmy z Toskánska. K našemu překvapení jsme měli obratem v emailu nabídku ubytování a následně byl apartmán kousek od moře rezervován v požadovaném termínu bez jakýchkoliv průtahů a podmínek. Vzhledem k předchozím zkušenostem mi to připadalo neuvěřitelné. Zbývalo dokoupit českou a rakouskou dálniční známku, cestovní pojištění, sehnat Eura, sbalit se a vyjet.
Na mapě nevypadá vzdálenost 1300 km nijak hrozně. Ve skutečnosti je to trochu horší. Nějak mi není jasné, proč začínají termíny nástupů pobytových zájezdů vždy v sobotu ráno. Máte tím pádem jistotu, že chytíte nějakou menší nebo větší páteční dopravní zácpu. Kdysi jsme byli v Chorvatsku v Trogiru s CK Odry, začátek a konec ubytování byl o jeden den dříve. Tím pádem odpadnou problémy s největším provozem.

Vyjeli jsme ve tři hodiny odpoledne z Ostravy a v Brně jsme byli kolem sedmi večer. Uzávěry a opravy na českých dálnicich tradičně vzbuzují dojem, že je nutné uzavřít co největší kus dálnice, svést dopravu do jednoho pruhu a na uzavřené části předstírat minimální povinné pracovní úsilí. Asi 12 km jsme projeli krokem a s úlevou jsme přes Mikulov vstoupili do shenganského prostoru. Ve Vídni jsme byli v devět večer a já pomalu přestával věřit, že můžeme být druhý den ráno na místě. Nicméně další cesta byla bezproblémová. Trasu Vídeň - Gratz - Klagenfurt - Villach - Tarvisio - Benátky - Bologna - Florencie s dvěma hodinovými přestávkami a dodržováním rychlosti lze projet za 10 hodin. Cesta přes Rakousko je bezproblémová, opravované úseky dálnice byly proti českým nesrovnatelně lépe značené a organizované. Dálniční poplatky se v Itálii platily za úsek Tarvisio-Benátky (10 €) a Benátky-Florencie (14 €), o kvalitě dálnice platí totéž, co v Rakousku. Při placení u pumpy v duchu děkuji, že jsem se aspoň naučil počítat italsky do dvaceti a umím ze sebe vysoukat číslo stojanu. Za Florencií sjíždíme z dálnice a pokračujeme ve směru Siena po slušné dvouproudé silnici. Asi za hodinu projíždíme kolem Sieny a pokračujeme na Grossetto, kam přijíždíme kolem deváté ráno a podle instrukcí přijíždíme k rezidenci La Canova II mezi Marinou di Grosseto a Catiglione della Pescaia.

Sobota, den první, příjezd La Canova II

První silný vjem po vystoupení z auta je pronikavá výrazná pryskyřičná vůně pinií. Je půl desáté ráno a teplota vzduchu je asi 13 stupňů. Rezidence La Canova II je umístěna přímo uprostřed přírodní rezervace v hustém piniovém lese.

Krásné místo. Během dvou hodin sluníčko prohřeje vzduch na české poměry letních 28 stupňů. Parkujeme auto, Ondra se hned seznamuje s krásně zelenou kudlankou, která se mu nějakým způsobem zachytila na rameni. Po vlídném přijetí a domluvě se můžeme nastěhovat po úklidu o něco dříve, zatím se jdeme podívat k moři, které je asi 400 m od apartmánu. Pláž dlouhá asi 8 km je téměř liduprázdná, moře jako zrcadlo, jemný vánek, příjemné teplo. Pláž přímo navazuje na rezervaci s piniovým lesem. Okoupeme se a jdeme se ubytovat. Solidně vybavený apartmán je jeden ze tří v nově rekonstruovaném přízemním domku, dostáváme dálkové ovládání na bránu, mapku a tipy na výlety do okolí. První den se potulujeme kolem moře a večer jdeme brzy spát. Vzhedem k tomu, že jsme více na západ, sluníčko zapadá asi o 3/4 hodiny později a později vychází. První noc necháváme otevřené dveře. Kolem tří hodin ráno se budím zimou, zavírám dveře a beru si svetr a ponaučení na další noci.

Neděle, den druhý

Je to nezvyk, začíná se rozednívat až kolem půl osmé ráno. Ráno je nádherné, v lese je poměrně chladno, ozývají se nějací ptáci, snad sojky. Po snídani jdeme na pláž. Cesta na pláž se vine mezi ploty, které z obou stran lemují rezervaci. Všude kolem cesty je spousta ještěrek, hnědých, zelených a hlavně neuvěřitelně rychlých. Vůbec nemají chuť nechat se vyfotit a vzhledem k tomu, že jsou od sluníčka pěkně vyhřáté, nemáme šanci. Utíkají a daří se jim to až do konce dovolené. Po krátké poradě jdeme pěšky po pláži do nedalekého Castiglione della Pescaia. Ráno je příjemně, za hodinu jsme na místě. Městečko je umístěno na vyvýšenině na pobřeží moře, dole v ústí řeky je malý přístav. Při pohledu na východ je patrná oblast slatin. Později zjišťujeme, slatiny jsou semeništěm komárů.

Všude je čisto, nic nepřipomíná konec sezóny, snad jenom méně lidí a kratší den. Mezitím sluníčko vylezlo na oblohu a začíná pěkně připalovat. Jdeme na oběd do místní pizzerie a já si dávám závazek, že se naučím aspoň pár základních italských slovíček. Pizza je prima, při placení vyvedeme z míry obsluhu vysokým zpropitným, za což dostaneme jako pozornost podniku nějaký citronový likér a hromadu bombónů. Po obědě jdeme zase po pláži zpátky. Cestu si zpříjemníme rozbitou láhví červeného vína za 10 €, což nepotěší zejména hlavu rodiny, odpoledne koupání a volná zábava. Večer zjišťujeme, že všude kolem bydlí spousta krvežíznivých komárů a posedávání na terase v kraťasech je tudíž téměř vyloučené (tedy pokud nejste vyloženě silná povaha). Rázem je jasná funkce sítěk proti hmyzu na dveřích apartmánu. Několik komárů prorazilo ochranu a usadilo se uvnitř apartmánu na vnitřní straně střechy mimo dosah fyzických likvidačních prostředků. Nechceme používat Raid, zkusíme to vydržet. Můj návrh použít děti jako živou návnadu se nesetkal s pražádným pozitivním ohlasem. Byl jsem označen zbytkem rodiny za vyvrhele nejhoršího kalibru a tiše zpytuji svědomí.

Pondělí, den třetí

Zátoka - pohled c Castiglione della Pescaia

Ráno jedeme na nákup do Castiglione. Nějak se nám nezdá, že by nakupovali všichni v normálních obchůdcích ve městě, ceny jsou nějak vyšší, než by měly být a navíc bez samoobsluhy můžeme nakupovat pouze tak, že ukážeme prstem a vydáme zvuk, něco jako eee! a čekáme,

jestli to vyjde a dostaneme, co chceme. Vzhledem k tomu, že má někde v okolí být supermarket, hledáme ho a na třetí pokus jej nacházíme - supermarket COOP, kousek od hlavní cesty , ale nijak výrazně označený. Konečně si můžeme normálně nakoupit. Přemýšlím, podle jakého klíče kupovat víno - cena evidentně nekopíruje označení DOCG, nakonec uděláme výběr střední cenové kategorie a později nelitujeme. Ve srovnání s moravskými víny je cítit daleko více sluníčka, hlavně u červeného. Odpoledne se jdeme na chvilku podívat do lesa za domkem. Kousek opodál v lese roste vavřín, protože jsme v rezervaci, potlačíme pokušení natrhat si čerstvý bobkový list. Piniový les je starý asi 30 let, ale kolem rezidence jsou odhadem stromy 80-ti i více leté. Pinie mají ohromné šišky, ze kterých vypadávají už naklíčená semínka. Při silnějším větru nebude dobré chodit po lese - taková rána šiškou, která letěla z nejakých 20-ti metrů by mohla v horším případě znamenat i konec dovolené. Všude roste spousta hříbků, houbařské chutě jdou do pozadí a tak je jenom zblízka obdivujeme. Zajímavý je taky korkový dub, který roste hned vedle cesty. Komáři se mají v lese čile k světu, po chvilce vyhrávají a my utíkáme do domku.

Úterý, den čtvrtý

Po poledni utíkáme z pláže, všichni jsme slušně ogrilovaní a tak nasedáme do auta a jedeme na výlet. Chceme se podívat na sever - podle možností na etruzské vykopávky ve Vetulonii. Na pohlednici nás zaujala pevnůstka Rochette, jenom kousek na sever od Castiglione. Bohužel, nenašli jsme k ní cestu, takže pouze obrázek z pohledu. Pak jedeme směrem do vnitrození do městečka Tirli. Během několika kilometrů překonáváme převýšení asi 600 m a zkoušíme dojet k nějakému vysílači na nejvyšším vrcholu. Nakonec to vzdáváme, vjet do zákazu vjezdu - to přeci jen nebudeme riskovat.Vracíme se, projíždíme kolem Tirli, nenašli jsme odbočku z cesty, která by vedla na náměstí nebo ke kostelu. Cesty jsou poměrně úzké, ale ve velmi dobrém stavu. Kde je trochu místa parkují auta, tipujeme, že místní chodí na houby, což je vzhledem k příkrým svahům asi pěkná fuška. Klikatou cestou sjíždíme dolů a po ukazatelích míříme k Vetulonii. Ony ukazovatele a značení cest v Itálii se poněkud liší od českého. Největší změna je asi to, že ukazatele jsou umístěny za křižovatkou, ne jak jsme zvyklí před křižovatkou. Je to trochu problém, než si člověk zvykne. Navíc provoz je hustší, než na českých cestách, takže na dlouhé rozhlížení není čas. Jezdí se jinak než v Čechách, méně se respektuje plná čára a zákaz předjíždění, ale neviděl jsem, že by tady někdo jezdil jako "prase", což je u nás celkem běžný jev. Ostatně při provozu, jaký je na italských silnicích by takový řidič asi daleko nedojel. Do Vetulonie přijíždíme za menší bouřky, je horko, vlhko a hodně dusno a nad údolím je krásná duha. Stáří vykopávek z oblasti kolem Vetulonie je datováno zhruba do období přibližně od 9. století před naším letopočtem. Jde o pozůstatky osídlení a hrobek, vzhledem k jejich stáří se však mnoho nezachovalo. U vstupu ale dostáváme ale několikastránkového průvodce v angličtině, kde jsou základní informace o celém komplexu. Domů se vracíme jinou cestou k večeru, ještě se zastavujeme v COOPu, ten je ale blízko slatin a komáři tu mají rej, jsou zvyklí na lidi a vrhají se na nás s obrovskou vervou. Rychle nakupujeme a utíkáme do auta, do kterého komáři bleskurychle nasedají s námi. Po krátkém nerovném boji vyhráváme a jedeme večeřet.

Středa, den pátý

Ráno po snídani jdeme na pláž. Sluníčko na chvilku zalezlo, což všichni oceňujeme, protože jsme pěkně připálení, aspoň si tělo trochu odpočine od sluníčka. Po letošním studeném létě, kdy jsme se přes léto ani jednou neokoupali, je nutné dávat pozor, spálit se tady není problém ani na konci září. V duchu si blahořečím zato, že jsme koupili krém na opalování s vysokým UV faktorem. Pobyt na pláži nám zpestřuje vrtulník a stíhačky a nějaké vojenské cvičení. Odpoledne opět jedeme na výlet do okolí, tentokrát míříme na sever do Follonicy. Ta nás nijak výrazně nepřekvapila ani nezklamala, je to pěkné přímořské město se spoustou hotelů a různých turistických lákadel. Po krátké prohlídce nasedáme do auta a jedeme směr Massa Marittima. S potěšením zjišťujeme, že jde o krásné poutní místo s několika starobylými památkami. Ostatně celé Toskánskou na člověka udělá hluboký dojem. Na vrcholech kopců a hor jsou pravidelně rozmístěné vesničky, zpravidla s nějakou dominantou, hradem, tvrzí nebo kostelem a vypadají velice malebně. Vrchy jsou tady poměrně strmé. Pokud nemáte podrobnou mapu nebo průvodce, je problém najít odbočku a dojet na místo. Takže obdivujeme spoustu míst jenom z auta, ale občas se nám podaří zaparkovat a projít se po okolí a potom to stojí za to.

Čtvrtek, den šestý

Dopoledne tradičně věnujeme plážové rekreaci a odpoledne vyrážíme prozměnu na jih. Cílem jsou tentokrát sirné lázně v Saturnii a městečko Pitigliano. Cestou se zastavujeme v malém přístavu - Talamone. Je plný jachet. Jdeme se podívat zbízka na malou tvrz, ta je ale zamčená a evidentně neobývaná. Od tvrze je pěkný výhled na moře a přilehlé ostrůvky. Nafotíme pár snímků a jedeme dál. Na mapě vypadá cesta do Saturnie pohodově, ve skutečnosti je poslední úsek plný serpentin, na místo přijíždíme až k večeru. Lázně jsou už zavřené. Než se doptáme a najdeme vodopád, začíná se stmívat. Ještě nikdy jsme se nekoupali v teplém potoce. Voda ve vodopádu je příjemně teplá, kolem 37 stupňů. Vodopád je kaskádovitý, s několika vanami, ale strašně to všude klouže. Voda je výrazně cítit po síře, ale jinak velmi příjemná, barva je namodralá. Pokud půjdete pod vodopád, máte zadarmo i pěknou vodní masáž. Pozor na stříbrné šperky - velmi rychle černají. Koupeme se až do úplné tmy. Škoda, že nejsme u moře, přes stromy je vidět nádherný západ slunce - půl oblohy je jako v ohni. Odjiždíme za úplné tmy, Pitigliano necháváme na jindy. Za zmínku stojí, že ješte druhý den smrdíme sírou jako čerti.

Pátek, den sedmý

Poslední den pobyt se obrátil vítr a fouká z pevniny. Na moři jsou konečně trochu vlny, ale vzhledem k východnímu větru je zima. Ve vodě je dobře, ale jenom pokud je celé tělo ponořené. Poslední den věnujeme důsledně odpočinku, ale k večeru nám to nedá a jdeme po pláži procházkou do Mariny di Grosseto. Opět neodhadujeme délku dne takže se těsně před cílem otáčíme a zpátky docházíme opět za úplné tmy. Ještě, že mám na mobilu světlo - aspoň na cestu je trochu vidět.

Sobota ráno, odjezd

Všechno pěkné zpravidla rychle uteče a tahle dovolená nebyla výjimkou. Ráno v 9 hodin odjíždíme, jede se dobře, jenom před Bolognou stojíme asi půl hodiny v zácpě na dálnici. Za zmínku rozhodně stojí průjezd přes Alpy, okolí italského Tarvisia a rakouského Villachu by stálo samostatnou dovolenou. Alpy jsou tady nádherné, předtím jsme jeli v noci a nebylo nic vidět. Doma jsme před půlnocí, jelo se dobře. Nestihli jsme skoro nic - Elbu, Pissu, Sienu, Florencii - na prohlídku všeho by bylo třeba několik týdnů. Doufáme, že se do Toskánska ještě podíváme, protože týden je jednoznačně málo. Konec září je skvělý termín, pokud vyjde počasí. Jenom je škoda, že den je až příliš krátký. Nicméně červencová vedra bychom tady zažít nechtěli. Celá rodina se shodla na tom, že to byla nejpovedenější dovolená, kterou jsme kdy měli a určitě přijedeme znovu.....

Pár dalších obrázků najdete tady

Zpět na začátek

Zpět na hlavní stranu